Ve 14. a první polovině 15. století byli Lucemburkové vládnoucí dynastií ve Svaté říši římské a v českém království. Od roku 1196 vládli v lucemburském hrabství a od roku 1308 až do roku 1437 vládli Svaté říši římské (s výjimkou let 1313–1346 a 1400–1410). Po vymření Přemyslovců po meči (1306) se stali druhou českou královskou dynastií a zemím Koruny české pak vládli v letech 1310–1437. V letech 1373–1415 drželi Braniborsko a v roce 1387 získali uherský trůn. Dynastie vymřela smrtí Zikmunda Lucemburského a nejvýznamnějším panovníkem této dynastie byl Karel IV.